V Japonsku se jen těžko orientujete neboť většina nápisů je jen v japonštině. Domluvit se anglicky je také dost obtížné a tak informační centra se nám jevila jako naše záchrana. Ale zjistili jsme, že ani tam to nebylo jednoduché.
Většinou bylo třeba hovořit pomalu a používat jednoduché výrazy. Nakonec, po větším úsilí, jsme dostali i některé materiály v angličtině.

Po naší zkušenosti je nejlépe sehnat mapy a plánky měst hned na tokijském letišti - ale musíte si o ně požádat, většinou je mají schované. V informačním centru v tokijské radnici byl sice zdarma internet a krásná výstavka japonského folkloru, ale s materiály v angličtině to bylo také horší. Krásné "íčko" bylo v Naganu, zřejmě nově vybudované pro olympijské hry. Pod horou Fudži byl velký informační areál, kde promítali film v angličtině o tomto významném symbolu Japonska. Ostatní písemné materiály byly vyvedeny japonsky.

Jinak známá japonská úslužnost a čistota nechyběla nikde. Všude byla ohromně čistá sociální zařízení a množství automatů s různými teplými či studenými nápoji v plechovkách. Ovšem téměř nikde nešla použít kreditní karta, pokud nebyla vydaná v Japonsku (a to ani ve free shopu na letišti).

Závěrem musím říci, že se zdá, že Japonci opravdu neprahnou po invazi "západních" turistů a já upřímně dodávám, že se jim ani moc nedivím.