Historie obce Drozdov [ История (архивный документ) ]
Drozdov se připomíná v pramenech poměrně pozdě, až do roku 1417, kdy patřil k hradu Hoštejnu, ale již roku 1464 připadl s celým zbožím k Zábřehu. V polovině 15. století se objevují v okolí Drozdova ještě další dvě vsi, Protivanov a Strýcov (dosud jej připomíná les Strejcov), ale ty byly již o sto let později pusté. Po třicetileté válce tu bylo pole lánového rejstříku 21 usedlíků. Vlastní školu měl Drozdov od roku 1841, předtím chodily zdejší děti do Jedlí. Po roce 1848 připadl Drozdov k soudnímu okresu Šilperk, ale brzy přešel do působnosti okresního soudu i hejtmanství v Zábřehu. Zdejší obyvatele nemohla uživit málo úrodná pole, a tak hledali vedle práce v lesích různé náhradní zdroje obživy, jako bylo domácké tkalcovství, výroba kartáčových prkének a dřevěného nářadí, obšívání nitěných knoflíků. V dřevařské výrobě se tu již před první světovou válkou objevily i živnostenské závody, vedle nich pak i mlékárna. V osadě Drozdovská Pila byl postaven malý hotel a okolí bylo využíváno jako letovisko a tábořiště, zejména příslušníky Sokola a občany ze Zábřeha. V politickém životě obce měli za první republiky hlavní slovo příslušníci lidové a agrární strany. Koncem druhé světové války se okolní lesy staly útočištěm partyzánů skupiny Zábřeh a při střetnutí s nacistickými policejními silami padl u Drozdovské Pily 23. září 1944 jejich velitel Jan Háječek. Po květnu 1945 hledala řada obyvatel obživu v průmyslovějších obcích v okolí. Zemědělské družstvo tu bylo založeno až v roce 1957; v následujícím období došlo k integraci s dalšími zemědělskými družstvy, a to v roce 1966 s družstvem v Pivoníně a společně s ním v roce 1972 s družstvem v Jedlí. V roce 1990 byla v Drozdově základní škola nižšího stupně, vedle ní pak sloužil veřejnosti již jenom jeden obchod a hostinec. Některé objekty v Drozdovské Pile byly využity pro rekreaci, v posledních letech zde mělo rekreační objekt spotřební družstvo Jednota ze Zábřeha a školicí středisko Institut spojů z Prahy. V místě je kaple sv. Fabiána a Šebestiána z roku 1713.
