Přírodní rezervace Kelčský Javorník [ Přírodní rezervace ]
Základní údaje: Přírodní rezervaci Kelčský Javorník tvoří pralesovité porosty na příkrém severním úbočí nejvyššího vrcholu Hostýnských vrchů Kelčském Javorníku (864,7 m) asi 3,5 km západně od obce Rajnochovice v nadmořské výšce 550 - 864 m. Strmý a místy suťový svah je rozčleněn několika hluboce zaříznutými koryty potoků, které odvádějí vodu po dešťových přívalech a jarních táních sněhu, v nejexponovanějších místech dosahuje sklonu až 55°. Rezervace je přístupná po značené turistické stezce. Katastrální území Rajnochovice, LZ Rajnochovice, polesí Podhradní Lhota. Výměra 122,3455 ha.
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR č.j. 7.035/76 ze dne 1. června 1976. Důvod vyhlášení: Ochrana autochtonního pralesovitého porostu horských bučin a javořin na suťovém svahu s karpatskou květenou, starého asi 140 - 170 let.
Geologie, půdní poměry: Geologické podloží tvoří rusavské vrstvy zlínského souvrství račanské jednotky magurského flyše (paleocén-eocén) tvořené převážně paleogenními pískovci a slepenci, méně jílovci. Půdy jsou písčitohlinité typické kambizemě, silně skeletovité až balvanité, přecházející v půdy azonální až sutě a místy je i oglejená hnědozem, na příkrém svahu pod vrcholem se vyvinul ranker.
Botanika: Vegetaci PR Kelčský Javorník tvoří společenstva květnatých bučin asociace Dentario enneaphylli-Fagetum a suťových lesů asociace Mercuriali-Fraxinetum, v malé míře i asociace Festuco-Fagetum. Ve stromovém patře převládá javor klen (Acer pseudoplatanus), buk lesní (Fraxinus sylvestris), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), přimíšen je jilm drsný (Ulmus glabra), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a jedle bělokorá (Abies alba). Podle rezervačních knih patří společenstva k lesním typům 5A3 (klenová bučina kapradinová na svazích a hřebenech) a 5F1 (svahová jedlová bučina kapradinová).
Bylinný podrost je nejzápadnější výspou karpatské květeny s dominantní sněženkou podsněžníkem (Galanthus nivalis), lilií zlatohlávkem (Lilium martagon) a měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva), dále se vyskytují křivatec žlutý (Gagea lutea), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), dymnivka plná (Corydalis solida), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), starček vejčitý (Senecio ovatus), krtičník Scopoliův (Scrophularia scopolii), zvonek širolistý (Campanula latifolia), kostřava nejvyšší (Festuca altissima), hojné jsou různé druhy kapradin a mechorostů, místy se šíří ostružiník (Rubus sp.).
Zoologie: V rezervaci byl prováděn zoologický průzkum zaměřený na sledování obratlovců. Z obojživelníků zde byli pozorováni mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), skokan hnědý (Rana temporaria) a ropucha obecná (Bufo bufo), z plazů ještěrka živorodá (Zootoca vivipara). Z ptáků zde hnízdí káně lesní, holub hřivnáč (Columba palumbus), holub doupňák (Columba oenas), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), lejsek malý (Ficedula parva), linduška lesní, střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), pěvuška modrá (Prunella modularis), červenka obecná (Erithacus rubecula), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis), budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix), budníček menší (Phylloscopus collybita), budníček větší (Phylloscopus trochilus), brhlík lesní (Sitta europaea) aj. V širším okolí nepravidelně hnízdí krkavec velký (Corvus corax) a čáp černý (Ciconia nigra). Ze savců se zde vyskytují rejsek obecný (Sorex araneus), rejsek malý (Sorex minutus), myšice lesní (Apodemus flavicollis), norník rudý (Clethrionomys glareolus), kuna lesní (Martes martes), liška obecná (Vulpes vulpes), zajíc polní (Lepus europaeus), daněk evropský (Dama dama) a srnec obecný (Capreolus capreolus).
Lesnictví: Stáří porostu je 140-170 let, většina území má charakter přirozeného lesa. Porosty ve vrcholové partii rezervace začaly zřejmě z důvodu synergického působení exhalátů z ostravské aglomerace a extremně nízkých teplot na přelomu let 1978-79 odumírat. V následujících letech byla tato hřebenová část rezervace o výměře cca 4 ha vytěžena a po neúspěšné výsadbě listnatých druhů dřevin byla osázena převážně smrkem.
Dle expertizního posudku J. Pelíška o "složení půd a asimilačních orgánů s odumírajícími lesními porosty v oblasti K. Javorníku a Čerňavy” (Brno, 1980) došlo na postižených plochách k značné degradaci půdy: aktivní kyselost půdy se zvýšila v průměru o 20%, došlo ke ztrátě humusu o 47%, bylo zjištěno zvýšené množství S a Cl ve svrchních vrstvách půdy v průměru o 50% a jejich vyplavování do půdních spodin. Všechny tyto negativní změny působily nepříznivě nejen na vlastní zasažené ploše, ale ovlivnily i sousední porosty, což způsobilo další částečné prosychání a odumírání stromového patra v nižších partiích rezervace až po vrstevnici 760-800 m n. m. V takto prosvětlených porostech se díky změněnému mikroklimatu posunulo druhové spektrum podrostu, původně dominantní složka bylinného patra (Lunaria rediviva, Athyrium filix-femina, Dryopteris sp.) byla nahrazena porosty Rubus sp.
Hospodářské využívání, management: Souhrnně lze říci, že horní partie rezervace v průběhu posledních let byly natolik změněny, že přestaly splňovat kritéria, která vedla k vyhlášení tohoto zvláště chráněného území. V důsledku těchto změn byly změněny hranice PR. V rámci lesního hospodaření probíhá zalesňování bukem a javorem, které postupně nahrazují smrkové kultury. Ostatní porosty jsou ponechány bez jakéhokoliv těžebního či pěstebního zásahu. V roce 2001 bylo provedeno geometrické zaměření hranic. Pro území je zpracován plán péče pro období 2002-2011. Území bylo zařazeno do programu CORINE - biotopy.
Historie: Původní výměra byla 31,02 ha, později byla PR rozšířena na 41,61 ha. K poslednímu přehlášení PR došlo Nařízením Okresního úřadu Kroměříž č.1/02 ze dne 9.1. 2002 na současnou výměru.
