PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKYBRNO A OKOLÍ ZLÍNSKO - turistická oblast SLOVÁCKO - turistická oblast HANÁ - turistická oblast BESKYDY-VALAŠSKO - turistická oblast HLAVNÍ STRANA OKRES VSETÍN OKRES ZLÍN OKRES UHERSKÉ HRADIŠTĚ OKRES KROMĚŘ͎ ČESKÁ REPUBLIKA
Čtvrtek 28.03.2024
VYHLEDÁVÁNÍ
  Vyhledávací centrum
Zlínský REJSTŘÍK
ZÁKLADNÍ INFORMACE
  Zlínský kraj
Zlínská NEJ
Města a obce
Euroregiony
Mikroregiony a sdružení
AKTUALITY A AKCE
  Aktuality
Kalendář akcí v kraji
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Veletrhy a výstavy
Lázeňství
  Lázeňská zařízení
Zdravotní pojištění
Turistika a volný čas
  Informační služby
Průvodcovské služby
Kultura a zábava
Hrady a zámky
Památky a architektura
Klub českých turistů
Sport a relaxace
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Zimní sporty
Agroturistika
Vinařská turistika
Sdružení a spolky
Cestovní kanceláře
Folklor a tradice
  Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Příroda a její ochrana
  Hory a pohoří
Vodní toky a plochy
Chráněná krajinná území
Naučné stezky
Ubytování a stravování
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, motoresty
Penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
Obchod a služby
  Služby motoristům
Služby
Obchod
Nákupní centra
PODPORA PODNIKÁNÍ
  Investiční příležitosti
Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Finanční sektor a pojištění
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba
Království perníku

Historie města Bojkovice [ Historie (archivní dokument) ]

Historie je těsně spjata s osudy hradu, který si na soutoku říčky Koménky s Olšavou postavili roku 1480 bratři Landštejnové. Jmenování Bojkovic městysem se uskutečnilo roku 1449, i když jako vesnice jsou vzpomínány již roku 1412. V roce 1965 byly Bojkovice jmenovány městem.

Historie Bojkovic
Počátky osídlení
Bojkovice - ves lidí Bojkových - se vinou údolím řeky Olšavy, jemuž vévodí zámek Světlov, a rozkládají se v přilehlých svazích po obou stranách silnice z Uherského Brodu (od něho na východ 13 km) k Vlárskému průsmyku v nm. v. 301 m. Římskokatolická fara v místě, pošta z poloviny 19. století, telefonní stanice od r. 1922, železniční stanice od r. 1887, město od r. 1965.

Názvy obce: Boykowicze 1412, na Boykowiczích 1532, Boikowitz 1846.
Názvy tratí: Za zahrady, Díle, Nad cihelnou, Podelhotskou, Staviska, Nad výpustem, Nivky, Roviny nad horním mlýnem, Vápenice, Suchoprdiny, Kolelač, Příhlávky, Roční hora, Povojní, Dílnice a Losky, Háj, Nové Kopanice, Kamenná, Staré Kopanice, Nad hájem, Nad kostelem, Mezi Žleby, Ústsko, Pode dvorem, Pod zámkem, Zadní díly, Malé Padělky, Hrubé Padělky.

V trati Koráb bylo objeveno sídliště lidu s lineární keramikou a z období římského impéria; v trati Hradská niva se nachází slovanské mohylové pohřebiště. Středověké nálezy pocházejí z místa zvaného Cichrov. Stávala tam asi tvrz zmíněná v r. 1517 jako tvrziště.
Bojkovice se poprvé uvádějí v r. 1362, kdy již náležely k světlovskému panství; tehdy se psal Aleš z Šternberka, odjinud z Bojkovic. Někdy v první polovině patnáctého století byly povýšeny na městečko, neboť v r. 1449 jsou městečkem. Již tehdy tu stál farní kostel. V 16. století vyvíjelo svou činnost několik cechů a Václav Tetaur udělil v r. 1584 privilegium bojkovským sladovníkům. Na konci 16. století Žampach z Potštejna propustil Bojkovské za obnos 600 zl. z robot, ale nutil k dávkám skopného u vyklučených pozemků. Václav Tetaur osvobodil v r. 1592 podsedky v Bojkovicích od robot a některých povinností; v letech 1581 - 1589 vlastnil svobodný dům v městečku Jan Vincze ze Seredy. V r. 1584 se v Bojkovicích připomíná škola. Bojkovice se řídily vyšším právem hradišťským; zachovala se registra kupů z r. 1590 a knihy smluv svatebních z r. 1646.

Válečné pohromy zažilo městečko vedle prvních let třicetileté války zejména v letech 1663, 1683 a 1704 - 1705, kdy vpády vojsk z Uher dolehly v prvé řadě na usedlíky městečka. Tak v r. 1663 bylo v městečku několik usedlíků zabito, mnoho domů spolu s tamním dvorem bylo vypáleno, odvlečeno bylo 11 koní, 50 kusů hovězího dobytka, 600 ovcí a obilí se zkazilo na polích. Ještě hrůznější byl r. 1683, kdy lehlo popelem celé městečko. Podle lánového rejstříku z r. 1671 bylo v městečku 13 lánů 11/64; obec sestávala z 66 usedlíků, když 17 usedlostí nově zpustlo.

Průmysl a zemědělství
Městečko Bojkovice zůstávalo střediskem světlovské a lesní velkovýroby. Slibně se vyvíjela výroba řemeslná, tovární výroba se rozvinula až v době nejnovější. Od konce 18. století proslavilo městečko soukenictví (trvanlivá sukna, flanel, houně). Soukeníci pracovali pro kartounku v Šaštíně na západním Slovensku a silně konkurovali soukeníkům strážnickým. Teprve tovární výroba začátkem 20. století toto řemeslo zatlačila. V r. 1850 se čítalo 80 soukeníků, v r. 1900 se tak živilo ještě 15 rodin. Od poloviny 19. století vznikly v městečku vlivem majitelů světlovského panství i menší průmyslové podniky. V letech 1836 - 1853 pracovala v Bojkovicích železná huť velkostatku (založil Jindřich Larisch Mönnich), která zpracovávala rudu od Rudic, ze Slavičínska a Kyjovska. V místě se těžila ruda v trati Farářka, Nadkostelí a Nad potokem, kde vznikaly šachty. Ale dolování se nevyplácelo, protože peckovitý ocelek obsahoval jen 7 % železa, a tak v r. 1853 byla těžba zastavena.
Dobře prosperovala družstevní mlékárna z 19. století a starý lihovar. Na přelomu 19. a 20. století byly v městečku v činnosti dvě pálenice (zanikly po druhé světové válce), vodní valcha, pět mlýnů (postupně zanikly do konce druhé světové války), z nichž dva se připomínají v 16. století a výroba leštidla na obuv. Bojkovice byly střediskem zvěroklestičů (v r. 1910 se jich v místě načítalo 37), kteří za řemeslem cestovali po sousedních státech, ponejvíce do Německa, Uher a Ruska. Po r. 1918 jich ubývalo, takže v r. 1931 se tak živilo jen 9 osob. Také mnoho zedníků odcházelo na práce do Uher a Vídně (v r. 1900 jich bylo 50). Koncem minulého století byli známí také soustružníci perleti. Starobylé cechy vystřídalo Společenstvo, jež bylo v Bojkovicích ustaveno v r. 1888 (sdružovalo z Bojkovic a okolí koncem století 230 živnostníků). V r. 1921 bylo v Bojkovicích zaměstnáno v různých živnostech (ponejvíce soukeníci, kožešníci, hrnčíři, zedníci) přes 250 osob. Katastr městečka v r. 1900 čítal 1837 ha, z toho připadalo 1011 ha na pole, 94 ha na louky, 39 ha na zahrady, 227 ha na pastviny a 377 ha na lesy.

Komunikace a obchod
Hlavní silnice z Uherského Brodu na Vláru byla v prostoru obecního katastru vybudována v r. 1837, vedlejší silniční spoje do Luhačovic, Bzové a Komni koncem devatenáctého století, do Rudimova v roce 1925. Vlárská dráha byla dána do provozu v Bojkovicích v r. 1887, odtud na Vláru v r. 1888 (železniční stanice s telegrafem od r. 1887). Elektrizace městečka z velkostatku se uskutečnila v r. 1925, telefon zaveden roku 1922.
Čilý obchodní ruch se v městečku soustřeďoval na výročních (v r. 1900 byly 4) a dobytčích trzích, které byly před první světovou válkou hodně navštěvovány z dalekého okolí i ze Slovenska. Hospodářský život zaktivizovala v městečku uherskobrodská filiálka Hospodářského družstva od r. 1915. V r. 1924 bylo v městečku v činnosti 8 hostinců, 2 hotely, 10 obchodů smíšeným zbožím a další obchody. V městě pracovaly peněžní ústavy: Občanská záložna (z r. 1871), Raiffeisenka (z r. 1900) a Živnostenská záložna (z roku 1931).

Ráz městečka
Po stránce sociální si Bojkovice podržely do třicátých let ráz zemědělský a živnostenskoobchodnický. V r. 1910 se zabývalo 178 rodin hospodářstvím, zvěroklestičstvím 37 osob, obchodem 17 a pohostinstvím 7 osob, zbytek tvořili živnostníci a úředníci. Růstem větších závodů, jmenovitě Zbrojovky, se sociální charakter obce přesunul ve prospěch dělnictva (v r. 1931 se rolnictvím živilo 76 rodin). Zdravotní obvod v Bojkovicích byl utvořen v druhé polovině minulého století, obvodní lékař zastupoval i obvod Starý Hrozenkov až do 30. let tohoto století. V r. 1924 pečoval o zdravotnictví 1 obvodní lékař, 4 porodní asistentky, 1 zvěrolékař, byla zde lékárna a chudobinec.

Církev a školství
Fara existovala v Bojkovicích již v době předhusitské; v té době tu stával farní kostel a v r. 1408 se připomíná farář Mikuláš. V r. 1565 bojkovský farář Lukáě Vodňanský odkázal koleji pražské univerzity 216 zl. moravských a zanechal i značnou knihovnu; před r. 1580 byl farářem Zachariáš Korduchis a v r. 1591 Jan Sitinský. V té době byla fara luterská, leč za Serenyiů se stala opět katolickou. K farnosti náleží Bzová a Krhov, do r. 1784 Pitín, do r. 1688 Nezdenice, do r. 1776 Starý Hrozenkov. Farní kostel sv. Vavřince stával podle patrocinia již v době předhusitské; dnešní kostel byl postaven v letech 1651 - 1656.
S farou vznikla i škola, která určitě existovala již v době předhusitské; písemně se připomíná v r. 1584; tehdy byl rektorem Štěpán Kevický z Kevic, pocházející z Turčanské stolice, a skola byla protestantská. Po třicetileté válce se stala opět katolickou, v r. 1635 měla škola vlastní budovu. V r. 1820 byla postavena jednopatrová školní budova, do níž chodily také děti z Krhova a Bzové. Na pětitřídní byla rozšířena v r. 1894 (v nové budově u pošty). Měšťanská škola byla v Bojkovicích otevřena v r. 1919 (nová budova z r. 1931), v r. 1938 rozšířena na újezdní (téhož roku docházeli do ní žáci ze 16 obcí).

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: Renata Starobová (MÚ Bojkovice) org. 56, 16.03.2004 v 09:51 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
FOLKLORNÍ AKCE A FESTIVALY
TURISTIKA