Kníže Václav [ Личность ČR ]
sv. VÁCLAV (I.) (* kolem 907 snad ve Stochově, + 28. 9. 929/935 Stará Boleslav) - český kníže a světec z rodu Přemyslovců
Po pádu Velké Moravy se pozornost souvěkých kronikářů odvrátila od našeho území, takže pro první třetinu 10. století jsme většinou odkázáni na podání legend a jen jednotlivé zápisy kronik. S tím souvisí i dodnes nerozhodnutý spor o datu Václavovy smrti.
Na počátku 10. století se těžiště politické moci v římskoněmecké říši přesunulo z Bavorska do Saska, když na trůn nastoupil energický Jindřich I. Ptáčník. a rodící se český stát se musel vyrovnat se sílícím tlakem sousední říše. Po smrti Vratislava I. (921) vládla za nezletilého Václava nejdříve matka Drahomíra, která nechala zavraždit jeho babičku Ludmilu. Roku 922 táhl do Čech bavorský vévoda Arnulf, ale není jisté, zda a jak to souviselo s počátky Václavovy vlády. Určitě vládl Václav v roce 924, kdy uskutečnil translaci (přenesení těla) Ludmily z Tetína do Prahy ke sv. Jiří. Legendy vyprávějí o vřelém vztahu Václava k Ludmile, která ho jako mladého kněžice vychovávala na Budči, učila ho číst a psát, a především mu vštěpovala křesťanskou víru. Svou vzdělaností natolik převyšoval muže své doby a postavení, že čeští velmoži prý hořekovali: Co si počneme s ním: Ten, jenž měl být knížetem, je zkažen od kněží a je jako mnich.
Václav poté, co se ujal vlády, vykázal Drahomíru na Budeč, ale po čase se s ní smířil a povolil jí návrat ke dvoru do Prahy. Také s bratrem Boleslavem žil jistě ve shodě, protože mu dovolil vystavět blatné hradisko ve Staré Boleslavi na strategické poloze k mocným severovýchodním Charvátům a na přístupové cestě do Sas.
Václav rozhodně nebyl slabý a bojácný panovník. Svědčí o tom jak zhojená sečná rána na lebce, tak i vyprávění o pokoření zlického vévody, jemuž Václav - v zájmu ušetření zbytečných obětí v bitvě - nabídl osobní souboj. Udržoval i dobré vztahy s Jindřichem Ptáčníkem, jak tvrdí legendy a dokládá skutečnost, že Václavem budovaný nový kostel v Praze byl zasvěcen saskému patronu sv. Vítu. Důvody, které vedly Boleslava k tomu, že nechal Václava zavraždit, neznáme. Jindřich se roku 929 sice válečně vypravil do Čech, kupodivu i se svým rivalem, bavorským Arnulfem, aby si vynutil poplatky, ale zda jeho tažení souviselo se smrtí Václava, není jasné.
Zatím nedoceněná je účast Boleslava na konstituování světce Václava. Účastnil se translace bratrova těla (4. 3. 932 nebo 938, tedy brzy po vraždě) a jeho diplomatická aktivita také rozhodla o založení pražského biskupství, jehož patronem se sv. Václav stal. Vládnoucí dynastie Přemyslovců tím získala mezi všemi rody v Čechách zcela výsadní postavení. To nesporně přispělo k dovršení procesu podmanění celých Čech Přemyslovci i k udržení českého státu v dobách krizí, které od počátku 11. století několikrát těžce dolehly na přemyslovské panství.
Kult sv. Václava se v Čechách, ale i za hranicemi šířil velmi rychle. Od 11. století se často objevuje zobrazená postava světce stojícího se sepnutýma rukama a svatozáří, v souvislosti s posílením moci českého státu od 12. století je vyobrazován jako rytíř se štítem a korouhví, hlavní patron a ochránce českého státu. Z údajných památek na sv. Václava se uchovává v chrámu sv. Víta přilbice a drátěná košile.
