Kostel zasvěcený sv. Martinu [ Костёл или собор ]
První zprávy o kostele zasvěceném sv. Martinu jsou známé z roku 1672. Založila jej klášterní vrchnost. Tehdy měl kostel zděnou sakristii, 1 oltář, dřevěný kněžský kůr, kazatelna 3 zvony. Výprava kostela byla prostá. byla zde schránka se sv. ostatky, měděný vyzlacený kalich s patenou, 2 kasuly se štolami a manipuly, bursa s pallou, velum na kalich, 2 polštářky na mešní knihu, alby, humerál, cingulum, 4 ubrusy, korporál, purifikatorium, 6 podložních roušek a některé další drobné vybavení. Jmění pocházelo z malých odkazů na třech domech.
V roce 1792 vystavěl náboženský fond kostel nynější. Stojí na místě starého a je to jednolodní orientovaná budova 30 m dlouhá, 10 m široká a 17 m vysoká, v kněžišti klenutá a má jeden oltář. Věž 22 m vysoká byla přistavěna nad vchodem do kostela. V roce 1812 byl z milodarů opraven a znovu pokryt šindelem. Rovněž byl opraven oltář, věžní hodiny a varhany. Byl instalován "umíráček". Starý hřbitov u kostela se zrušil a založil nový na horním konci vesnice. Dubové kostelní lavice a varhany byly přeneseny z kostela zelenohorského po zrušení kláštera. Obraz patrona sv. Martina pro oltář, malovaný ve Vídni, daroval roku 1848 kněz Fr. Dietrichštejn. V roce 1851 se pořídila z milodarů malovaná křížová cesta. V roce 1853 byly pořízeny vedle bohoslužebných rouch různé kostelní hudební nástroje. Ve věži byly 4 zvony. V roce 1897 byl kostel znovu opraven a v roce 1896 pokryt i s věží plechem a opatřen hromosvodem. V roce 1907 postavila firma Tuček z Kutné Hory nové varhany a v roce 1931 opraven vnitřek kostela malířem Jandou z Velkého Meziříčí. Hřbitov je všem přifařeným obcím společný a jsou na něm pochování mimo jiných senátor Karel Sáblík ze Slavkovic, notář Fr. Starý, legionář Jan Beneš ze Slavkovic.
Ve světové válce byly všechny zvony až na "poledník" zrekvírovány. Dne 16. května 1917 se rozhlaholily na rozloučenou. Dne 28. července byl odebrán i umíráček. Dostalo se za něho náhrady 2 564,- korun ve válečné půjčce. Nové zvony byly opatřeny v roce 1924 a dodala je firma Diepold z Prahy.
V roce 1947 svépomocí občanů byl stržen strop, okopána vnější omítka, vytrhána dlažba a demontována deska oltáře. Byl pořízen dřevěný kazetový strop a nová okna s barevnými skly. Oprava byla hrazena ze sbírky organizované mezi občany. V roce 1975 byl vnitřek kostela vymalován, vyměněna dlažba, obloženy stěny, pozlaceny sochy a oltář a vyměněna báň na věži kostela. Další stavební úpravy proběhly v roce 1995, kdy byla provedena rekonstrukce krovu, střecha opatřena měděným plechem, byla stržena konstrukce věže, zhotovena nová a opatřena měděným plechem. Náklady na opravu byly hrazeny ze sbírek mezi občany a příspěvku Obce Jámy. Veškeré dřevo darovali občané - majitelé lesa a Obec z obecního lesa. Poslední úpravou kostela byla v roce 1999 plynofikace.
