Město Holešov leží na úpatí nejzápadnějších výběžků Hostýnských vrchů, na rozhraní Hané a Valašska, na březích říčky Rusavy. Již ve 12.století bývala osada lenním statkem olomouckých biskupů, což stvrzuje známá listina biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Vpádem Tatarů byla osada zničena, brzy však byla znovu vybudována a opatřena hradbami. V roce 1272 je již zmiňována jako město. Ve druhé polovině 14.století byl Holešov rozdělen na část alodiální a část manskou. Obě byly v držení pánů Zdeňka a Ješka ze Šternberka, z nichž druhý byl zakladatelem holešovské větve Šternberků. Koncem 16.století se Holešov stal majetkem Karla st. ze Žerotína a po něm Ladislava ml. z Lobkovic. Za třicetileté války bylo město pleněno Valachy a Švédy, ušetřeno nebylo ani vojsky císařskými. Nejvíce utrpělo v roce 1643, kdy jeho dvě třetiny lehly popelem.

Po roce 1650, kdy přešel do držení rodu hrabat Rottalů, dostává Holešov novou podobu. Je postavena monumentální budova zámku a její interiéry vyzdobeny italskými umělci, vybudován chrám Nanebevzetí P.Marie, k níž později přibyla rodová hrobka Rottalů, zvaná Černá kaple, jejíž výzdoba je dílem Josefa Antonína Friče. Holešovský rodák, architekt a sochař Tomáš Šturm, je tvůrcem filiálního kostela sv. Anny, o jehož interiér se zasloužil olomoucký sochař Ondřej Zohner. Při zámku, v němž probíhal čilý divadelní a hudební život, byl zřízen rozsáhlý park dle francouzského vzoru.

Rod Rottalů vymřel po meči. Vnučka posledního z Rottalů Barbora se provdala za hraběte Erdödyho a po její smrti přešlo panství na její syny Karla a Františka. Karel odkázal Holešov své dceři Barboře, po jejímž sňatku s Eugenem hrabětem Vrbnou zůstává Holešov v držení rodu Vrbnů.

V roce 1850 je v Holešově zřízeno okresní hejtmanství a okresní soud. Předtím obstarávaly politickou správu a soudnictví vrchnostenské úřady jednotlivých panství. Místo magistrátu s purkmistrem dostalo se městu voleného starosty a tří radních. Holešov se ve druhé polovině století začal probouzet i národnostně, horlivými vlastenci byl založen Čtenářský spolek, pěvecký spolek Podhoran, hasičsko-sokolská jednota Sokol. Město mělo v té době kolem 5.000 obyvatel.

Okresní město se stalo i ekonomickým střediskem. Zprvu to bylo sídlo velkostatku a většího počtu obchodnických a řemeslnických živností, z nichž některé nabývaly tovární charakter. Mezi průmyslovými podniky byl nejvýrazněji zastoupen průmysl dřevařský a nábytkářský, pletárenský a potravinářský. Patřil mezi ně zejména závod bratří Thonetů, vyrábějící ohýbaný nábytek, a Kneislova továrna na cukrovinky ve Všetulích, pivovar a sladovna. Později přibyly k nim podniky kovodělného, chemického a kožedělného průmyslu i několik tiskáren, z nichž nejznámější je Klabusayova litografie, jedna z nejstarších v českých zemích.

Počátkem července 1914 byla ve městě zahájena krajinská hanácko-valašská výstava, přerušená sarajevským atentátem a počátkem 1.světové války. Těsně po jejím skončení, počátkem prosince 1918, propukl v Holešově protižidovský pogrom, který si vyžádal dva lidské životy.

V poválečném období Holešov opět ožil stavebním ruchem. Byla postaveny nové budovy okresního soudu a městské spořitelny, několik městských činžovních domů, vybudována nová kanalizace a vodovod. Bohaté národopisné sbírky, shromážděné ředitelem městské spořitelny Rudolfem Janovským, se staly základem pro otevření expozice městského muzea. Holešov se stal sídlem cejchovního úřadu, katastrálního měřičského úřadu, okresního silničního výboru, v letech 1938-1939 zde byl umístěn hraničářský prapor č.10.

V období okupace byl přechodně v letech 1942 - 1945 zrušen holešovský okres, aby byl opět v roce 1945 obnoven v původních hranicích. S malými změnami tak zůstal až do roku 1960, kdy při nové územní reorganizaci byl přičleněn k okresu kroměřížskému.

K historickým zajímavostem patří i pohled na náboženské poměry. Za válek husitských hlásili se holešovští k podobojí, ve století 16.přešli k luteránství. V 16.století byla v Holešově ještě katolická fara, vedle protestantismu však zde byla i silná obec českobratrská, podporovaná pány ze Šternberka a z Žerotína. Za Ladislava z Lobkovic přišli do Holešova jezuité a v roce 1616 byl holešovským farářem ustanoven Jan Sarkander, po vpádu polských lisovčíků obžalovaný z velezrady. Byl zatčen a odvezen do Olomouce, kde na následky mučení ve vězení zemřel.

Škola byla v Holešově již ve 14.století, ve století 16. byla zde škola luterská i bratrská. V letech 1615 - 1616 byl rektorem luterské školy J.Třanovský, autor slavné sbírky duchovních písní Cythara sanctorum. Obě školy byly změněny za protireformace na školu farní. Za Marie Terezie byla zde kromě školy triviální i škola městská. Roku 1863 byla otevřena dvojjazyčná hlavní škola, přeměněná po vydání školských zákonů v roce 1869 na školu obecnou. Německá měšťanská škola, zřízená v 70.letech, se stala v roce 1885 školou českou a byla roku 1907 rozdělena na měšťanskou školu chlapeckou a dívčí. V roce 1899 byla ve městě zřízena zemská vyšší reálka, která byla v roce 1909 přeměněna na reálné gymnázium. Kromě toho zde byla ještě zemská hospodářská škola, dvě městské a jedna soukromá mateřská škola a dvě odborné školy pro ženská povolání.

Holešovští židé tvořili odedávna samostatnou náboženskou obec. Největší příliv židů do Holešova nastal patrně po roce 1454, kdy byli příkazem krále Ladislava Pohrobka vypuzeni z měst královských. Židovské gheto se rozkládalo severně od městských hradeb. Do městě vcházeli Židovskou branou, zbořenou v roce 1906. Řídili se starými židovskými zvyky a řády, měli svého rabína a školu. Po velkém ohni v roce 1560 si na troskách staré synagogy zbudovali novou. Ve válce třicetileté lehla židovská obec znovu téměř celá popelem při vpádu Švédů. V roce 1893 postavili si novou synagogu v maursko-orientálním slohu, ta však byla v roce 1941 nacisty vypálena. V letech 1559 - 1563 působil v Holešově rabín Sabbatai ben Kohen, jehož hrobka na židovském hřbitově je jednou z vzácných historických památek, stejně jako renesanční synagoga z roku 1560, která je jedním z mála dochovaných objektů svého druhu u nás.

Z vynikajících rodáků zasluhují zmínky obzvláště Jan z Holešova (*1366), bohoslovec v době husitské, František Xaver Richter (1709-1789), hudební skladatel, komorní kapelník u kurfirsta falckého v Manheimu, Jan Nepomuk Hanke z Hankenštejna (1751-1806), buditel a historik moravský, z novějších pak historička Vlasta Fialová, hudební vědec Mirko Očadlík a profesor Masarykovy univerzity v Brně Vladimír Groh.

Mezi nejvýznamnější památky Holešova patří bezesporu renesančně barokní zámek, postavený po roce 1650 s parkem (18.století) a předzámčím, trinitářský klášter (soubor barokních staveb z let 1748 - 1750), farní kostel s Černou kaplí (polovina 17.století), filiální kostel sv.Anny (1742 - 1748), kaple sv.Kříže (asi 1662), kaple sv.Martina (1744), stará židovská synagoga (asi 1560), morový sloup (počátek 18.století) a židovský hřbitov.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.Holesov.cz