Jak připadly Čisté Komňanům [ Pověst ]
Jak připadly Čisté Komňanům
Čisté nad Vápenicemi kdysi patřívaly k Hrozenkovu. Za války s Napoleonem rozkázal světlovský pán, aby Hrozenčané podpořili císařská vojska dvaceti koňmi. To že je jejich povinnost vůči majestátu. Je nasnadě, že se Hrozenčané začali ošívat, večer v hospodě velice bručeli, že pánové si vojny vymýšlejí, aby na ně prostý lid doplácel, a jaká je to spravedlnost a jakého oni mají na panských potyčkách zájmu. Ozval se sice kdosi sečtělejší a tázal se jich, zda jsou svolní s tím, že se u nich usadí Napoleon a bude v kraji zavádět francouzské móresy, nicméně z hospody odcházeli sousedé dohodnuti, že žádného koně neodvedou.
Nazítří vzkázali na Světlov politování, ať se pán nezlobí, a výmluvu, že tolik koní ani široko daleko není. S takovou odpovědí si však na něj nepřišli. Pán vrtěl hlavou, kam by se prý potom všichni ti koně, co na objížďkách vídával, najednou poděli. Rozhodl se sám na všechno dohlédnout a přesvědčit se o poctivosti svých poddaných.
Sotva přijel nad dědinu, už viděl na louce pást se celé stádo koní, mezi nimi i pěkný, statný šiml. Ptal se kolemjdoucího, komupak ty koně patří. Hrozenčanům, komu jinému, dostalo se mu udivené odpovědi. Jen ten šikovný šiml prý je z Komně, od Mlčůcha. Světlovský pán si dal ihned Mlčůcha zavolat a tak se s ním dohodl, že koně dostal. Sám na něm pak odjel zpět na své sídlo.
Na Hrozenčany byl velmi rozhněván a přichystal trest za jejich neposlušnost. Ne dvacet koní mají odvést, ale všechny. To proto, aby si uvědomili své povinnosti vůči vrchnosti a císaři zvlášť.
Když potom sedláci žádných koňů neměli, nechali se slyšet, že teď už si milostpán může vzít i Čisté, že je nepotřebují. Světlovský pán se nedal dlouho pobízet a daroval Čisté na věčné časy Komňanům. Bylo jim odměnou za to, že se u nich setkal s poslušností a věrností.
